Mladá Mary byla Thomasen Edisonem objevena ve svých necelých šestnácti letech, kdy pracovala jako operátorka pro News Reporting Telegraph Company. Netrvalo dlouho, než tehdy čtyřiadvacetiletý Edison přesvědčil její rodiče, že je pro Mary tou nejlepší možnou partií a na Štědrý den roku 1871 tak proběhla jejich svatba. I přes to, že spolu nesdíleli svatební lože (Thomas se zabýval obchodem s akciemi), si k sobě během několika následujících let dokázali najít cestu. Po všech stránkách. Ostatně neříká se nadarmo, že za každým úspěšným mužem stojí žena.
Mary tak postupně z role manželky přešla do role kolegy, který s Thomasem pracoval na jeho pokusech a také se, s menším nadšením, smířila s rolí matky. Měli společně tři děti; Marion, Thomase Juniora a Williama. Všechny tři však stejnou, ne-li větší, měrou jako Mary vychovávaly chůvy a služebné. Nezdálo se, že by měl Maryin manžel s tímto uspořádáním potíže a on sám si ke svým dětem, zejména Marion, vytvořil velmi blízký vztah. Mary si mezitím tvořila vztah docela jiný, i když čistě platonický, s dalším se zaměstnanců Thomasovy laboratoře. Nikdy neměla v plánu manžela podvést, nicméně být i nějakým jiným než jím vnímána jako přitažlivá a inteligentní žena jí bylo velice příjemné - a co víc, živilo to její iluzi o vlastní výjimečnosti. 

Na základě tohoto Maryina sebepojetí pak pro Thomase nebylo těžké přesvědčit ji k tomu, aby se stala středobodem jeho nejnovějšího, zcela neetického experimentu, který z jeho pohledu mohl garantovat téměř božství. Roy, jejich spolupracovník, tak zůstal jediný, kdo se na základě zdravého rozumu pokoušel protestovat. I on nakonec idee přeměny podlehl, ne však ze sobeckých důvodů jako Mary nebo z touhy po moci jako Thomas. Jednoduše se rozhodl pomoci přátelům.
17. srpna 1883 se připravovaný experiment odehrál a přinesl s sebou nečekané následky. Explozi, kterou trio vědců přežilo, ve které ale zahynula Marion, která se v osudný den rozhodla přinést tatínkovi čaj. Úspěch, přeměna Mary, byl tak pro Thomase zakalen ztrátou oblíbeného dítěte. O to více se upíná na práci a Mary mu, jako vždy, stojí po boku dokonce i když se Roy o rok později rozhodne odejít. 

Zlom k tomu, aby Mary postupně stále více zaslepeného Thomase opustila a pro veřejnost předstírala vlastní smrt přišel až ve chvíli, kdy se Edison rozhodl Marion oživit. I přes pokulhávající mateřské instinkty se Mary jednoduše nedokázala přimět k tomu, aby mu povolila jakékoli experimenty na těle dívenky, které v pokročilém stádiu rozkladu nechal exhumovat. 

Zmizela z Thomasova života a znovu kontaktovala Roye, s jasnou vizí jak postupovat dál. O tom že i on sám je cílem jejího pozorování však zpočátku neměl ani ponětí. Během služebních cest, na které vyjížděl, Mary s nepřehlédnutelnou pravidelností stonala jen proto, aby se uzdravila téměř okamžitě s jeho návratem. Volat lékaře bylo zbytečné, k utvoření závěrů jí stačila vlastní pozorování. Byla sice prvním podařeným experimentem, ale Royova blízkost ve chvíli kdy probíhal, ji okradla o část její vlastní podstaty a začíná tak chřadnout vždy, když jsou příliš dlouho jeden bez druhého.
Jejich spolupráce se však, i přes naléhavost se kterou Mary klade Royovi na srdce že jeho přítomnost potřebuje, znovu rozpadá po roce 1910. Roy, stále nepřesvědčený o tom, že Maryiny plány na “záchranu lidství” mají realistický základ a neochotný ustupovat ze svých morálních zásad odchází, nechává ji v úzkém okruhu Elemers a Sangresi, vzniklých její rukou. Právě v tuto dobu se Mary utvrzuje ve své vizi světa, obklopená příznivci, kteří si s ní nedovolí nesouhlasit. Dala jim sílu, moc, zachránila jim životy. Stala se pro ně modlou a oni, na oplátku, přislíbili svou věrnost aniž by o ni musela žádat.
Stále ještě během Royovy nepřítomnosti tak vzniká prozatím poslední rasa, pro niž Mary obětovala dva z blízkých přátel kteří stále ještě byli lidmi. Stejně jako v jejím případě, i u nich neproběhla přeměna zcela bez potíží, stačila ale jen malá úprava a Hadiri byli připraveni k samostatnému životu. Tento krok navíc přiměl Roye k návratu, který proběhl právě včas na to, aby si z něj Mary vzala energii před tím, než její slabost začala být příliš nápadnou. Následuje několik let příměří, zvláštního vakua mezi mocnými bytostmi, které dělají vše proto aby nebyly odhaleny během vřavy druhé světové války.
Když pak Evie s Paolou přichází s návrhem založení bezpečného přístavu pro všechny Neobyčejné, Mary téměř okamžitě souhlasí. Výstavba města totiž zcela koresponduje s její vizí budoucnosti. Válka ji poznamenala, nejen po stránce vyčerpání sil, více než je ochotná navenek přiznat. Její touha zachránit lidstvo nebo přesněji lidství se proměnila spolu s tím. Rozhodla se, že zachrání ty, kteří si to zaslouží. Ty, kteří vidí její světlo, kteří následují její vizi. Vytvoří ráj na zemi a jen co bude zcela dokončený uzavře ho od zbytku nedokonalé planety. Nikdo, ani její nejbližší, nemají tušení jak doslovně svou vizi myslí a mnozí tak žijí v přesvědčení, že ji již naplnila.