Raven byla vždycky problémové dítě. Během dospívání vystřídala tolik pěstounský rodin, že už se ani nenamáhala zapamatovat si jejich jména a jen je ironicky oslovovala „šéfe“ nebo „šéfová“, když už s nimi teda mluvila. Do biologické rodiny se vrátit nikdy nechtěla, ono taky kdo by stál o násilnického otce a na lécích závislou matku. Nezbývalo než se protloukat jak sama uznala za vhodné. Seznam jejích prohřešků zahrnuje všechno možné. Drobné krádeže, vandalismus, držení omamných látek i jejich konzumace a snad byla i v nějaké potyčce, kde musela zasahovat policie. Prostě poklad, který by chtěl každý pěstoun doma, no ne?

Ani škole moc nedávala, její docházka byla spíš neexistující. Přesto dokázala překvapit svými znalostmi z přírodních věd a matematiky. Mohla mít zářnou budoucnost na poli inženýrství nebo vědy, jen kdyby trochu chtěla a snažila se. Jenže její představa o vlastní budoucnosti byla úplně jiná. Nestála o to stát se dalším ozubeným kolečkem v soukolí moderní společnosti, ona se jí hodlala vzpírat. A ideálně ji úplně rozbít, ale to by chtělo trochu víc palné síly.

V 17 ji vyloučili ze školy a ani ne o rok později přestala být problémem státního systému péče o dítě. Pěstouni se jí nakonec ještě rádi zbavili, a tak nezbývalo než zakempit s grupou squatterů, kde o před tím beztak trávila víc času než u rodiny. Jejím blízkým přítelem a parťákem byl Hunter, 24letý delikvent a anarchista, který Raven po pár setkáních přizval do jejich malého gangu.

Většinu času šlo jen o drobnější výtržnosti a aktivity kolem drog včetně jejich distribuce. Sem tam policie někoho chytla a ten si pak poseděl pár týdnů v nápravném zařízení kde dostal najíst, napít, občas navázal nové kontakty a byl propuštěn. I Raven má odkrouceno celkem něco kolem tří měsíců a tím pádem i menší dluh na krku. Ale těžko po ní můžou vymáhat peníze, když je oficiálně nemá.

 

Průser nastal s poslední akcí. Hunter dostal tip na levnou zásobu nové látky, ale bylo potřeba dostat zásilku přes hranice. To byl o dost větší job než na co byla tahle skupinka uzpůsobená. Zabralo to nějaké přemlouvání, ale nakonec Raven souhlasila, že do toho půjde taky. Plán to nebyl zas tak špatný, ale kromě Huntera dostala tip i místní policie, takže se to celé rychle zvrtlo. Raven se stihla schovat, zatímco jejího přítele a pár dalších chytli. Tohle bylo velký, za pašeráctví a s jejich historií z tohohle bude i pár let a to přímo ve věznici. Tahle vyhlídka samozřejmě nebyla nijak lákavá, a tak ve svých 21 letech byla Raven nucena utíkat.

Nejprve se však vrátila do jejich squatu, posbírat co se dá, hlavně prachy a cennosti, co se dají dál zpeněžit. Při procházení Hunterových věcí našla pomuchlanou brožuru o místě pro nový začátek. El Paraiso, město pro odvážné a další řeči kolem. Už o tom místě slyšela, ale nikdy tomu nevěnovala moc pozornosti, nebylo to důležité. Teď ano. Příslib nového začátku znamenal v tuhle chvíli všechno. Naházela do batohu co se tam vešlo a opustila místo, kterému posledních pár let mohla říkat domov.

 

V El Paraisu je teď sotva pár dní. Implantát prozatím odmítla, půl roku je dlouhá doba a to třeba ještě něco vymyslí. Podařilo se jí najít dostupné ubytování nad jedním klubem v taneční čtvrti. Je to teda malý kamrlík a o tichu si může nechat leda zdát, ale je to dostupné, blízko zábavy a snad i nějakým příležitostem přivýdělku. A působí to lépe než motely u cesty. Díky nakradeným cennostem ze své domoviny se velkého strádání momentálně neobává, ale moc dobře ví, že s tím nevydrží věčně.