Kanada - rok 1882.

Bylo pár minut po půlnoci, kdy se rozrazily dveře porodnice. Mladá žena sedící na invalidním vozíčku, drží své velké břicho a nechává se tlačit svým manželem, jenž křičí na personál, že jeho žena rodí. Okamžitě jedna sestra převzala rukojeť vozíku a převzala si tak Alessiu do své vlastní péče a okamžitě ji vezla na jeden z porodních boxů. Hned za jejími zády běžel Christopher a další páry nohou tvořící lékaře a další sestry.

Jako u každého porodu docházelo ke všem možným komplikacím. Alessia byla sprostá jako dlaždič, vyhrožovala svému milovanému muži, že se s ním rozvede za to, co jí způsobil. Své dítě označovala jako démona, který ji za chvíli rozpáře a lékaři oznámila, že mu rozkope obličej jestli toho vetřelce okamžitě nevyndá. Christopher měl zřejmě již rozdrcené všechny kosti v jeho ruce, kterou mu jeho manželka mačkala a nebylo mu úplně nejlépe.

Alessia naposledy zatlačila a místností se rozhostilo ticho. Novorozeně neplakalo, nehýbalo se a nedělalo vlastně vůbec nic. Všichni byli jako na trní a už ve vzduchu byla cítit tak atmosféra, kdy je jasné, že nežije. Lékař novorozenci několikrát přejel po zádech a párkrát ho poplácal, než se konečně nadechlo a začalo neskutečně plakat. To napětí zmizelo a místo toho se pozornost přesunula na Christophera, který z toho všeho zkolaboval.

V tu noc se manželům Sanchezovým narodila krásná a zdravá dcera Paola. Ovšem nikdo neměl nejmenší tušení o tom, jaký život jí ve skutečnosti čeká a jaké nástrahy ji udělí do cesty.

 

Paola postupně dospívala a čím byla starší, bylo jí naprosto jasné, že rodinná situace není úplně nejrůžovější. Neměli dostatečné finanční prostředky, aby si mohli dovolit cokoliv se jim zlíbí nebo i jen obyčejné opravy kolem domu. Bylo to hlavně tím, že Christophera vyhodili z jeho staré práce, která zkrachovala a ta nová mu nenabízela takové možnosti, jako práce v kanceláři. I z toho důvodu se Paola vzdala možnosti jít na vysokou školu a raději si našla také práci, aby mohla finančně pomoci. Nevadilo jí to, školu si bude moci případně dodělat kdykoliv. Proto její cesta začala v obyčejném bistru, kde dělala číšnici a občas vypomohla i v té kuchyni, když to bylo potřeba.

Samozřejmě ani to moc nestačilo a Alessia, která byla jen ženou v domácnosti, si také našla zaměstnání. Začínala jako obyčejná recepční v jedné malé bance, která se postupem let dostávala výš a stávala se známější. Firma začala otevírat pobočky po státech a Alessia dostala nabídku, jestli by se nechtěla podílet na otevření pobočky v New Jersey. Samozřejmě jí zajistí veškeré finanční prostředky skrze stěhování, zabydlení a také ohledně cesty. Musela to napřed probrat doma a Paola společně s Christopherem souhlasili. Je to možnost pro nový začátek.

 

V roce 1905, kdy si mladá Paola našla novou práci jakožto obsluha v baru, zažívala si tam svým způsobem peklo. Byla mladá a krásná, muži se za ní otáčeli a měli dost často nevhodné poznámky a také ne nestyděli toho, aby na ni sáhli. Samozřejmě, že se několikrát ozvala, plácla je přes ruku, ale to bylo zle. Takové chování se majiteli baru nelíbilo a vyhrožoval jí, že jestli se to bude opakovat, tak ji vyrazí. A zařídí, aby ji nikde jinde nevzali. Paola si to od té doby nechávala líbit. Veškeré ty doteky, poznámky a kolikrát to zacházelo tak daleko, že se opilý zákazník nebál ji rukou zajet i pod uniformu. Rodičům se s tím doma samozřejmě nechlubila. Ale díky téhle práci si svým způsobem vybudovala jistou averzi z doteků, které ona sama neschválí.

A vlastně i díky téhle práci potkala jistou Mary Stilwell. Seděla u ní na baru a chvíli s ní klábosila. Žena si všimla toho, jak se k ní muži chovají a ona si to nechává zcela líbit. Nabídla jí možnost mnohem lepšího života. Možnost, jak ji odtud bude moci zachránit a také ji zaslíbila, že jí ukáže takový život, o kterém se jí ani nezdálo. Samozřejmě jí nedala ani moc času na rozmyšlenou, ale Paola souhlasila. Byla mladá a měla toho ještě dost před sebou. Navíc tahle práce ji dost odrazovala. Majitel s tím měl samozřejmě problém a nechtěl ji pustit. Ale tehdy mladá Paola po něm chrstla celou plnou sklenici kvalitní Whisky a zapálenou sirku. Ani netuší, co ji to popadlo... Ale dala jasně najevo, že končí.

 

O pět let později, kdy si držela Mary u těla, protože nechtěla přijít o tak mocného spojence se stala i jejím experimentem. V roce 1910 se Paola stala úspěšným výsledkem a mohla tak začít žít jako Sangresi. Nikdy by neočekávala, že se bude cítit tak skvěle. A možná by se dalo říct, že se toho ze začátku dost obávala, protože tohle všechno bylo pro ni zcela nové a netušila, co od toho všechno a hlavně od sebe může očekávat.

Cítila se samozřejmě mnohem lépe, ale ten zvláštní pocit hladu byl...zvláštní. Snažila se ho zbavit tím, že se pokoušela jíst všechno možné, ale pořád nic. I když ji Mary stále pozorovala, předkládala ji možné testy a dělala na ní další pokusy, co asi tak vydrží, došly k závěru, že jediné, co ukojí její hlad je lidská krev. Bylo obtížné se s tímhle naučit pracovat a odolávat mu. Ale společně to jistým způsobem zvládly a Paola se tak mohla plnohodnotně přidat k týmu Mary a pomáhat jí tak se vším, s čím potřebovala.

 

V roce 1927 Paola začala hodně cestovat po světě. Chtěla poznat všemožné kouty a krásy světa, chtěla poznat novou kulturu a svým způsobem chtěla najít i místo, kde by se ráda třeba usadila nebo navrhla Mary, že se jedná o ideální místo, kam se přesunou skrze experimenty a výzkumy. Zrovna se nacházela v Brazílii. Jednalo se o malé městečko, kde se lidé moc zákony neřídilo. Často tam slyšela střelbu, policejní vozy a křik lidí, které zrovna zatýkali. Svým způsobem to bylo jasné znamení, aby se tomu místu vyhnula. Ovšem jí to tam lákalo a na několik dní se ubytovala v místním hotelu. Jistě, nebylo to nic špičkového a dokonce tam zahlédla švába, ale ona nebyla ta křehká květinka, co by okamžitě začala křičet vysokým tónem a modlila se ke všem svatým, aby sem někdo přišel a zachránil ji. V tomhle malém městečku potkala právě Salmu. Černovlásku, která Paolu svou osobností neskutečným způsobem zaujala. Ne po té romantické stránce, ale viděla v ní mocného spojence, kterého si chtěla svým způsobem držet u těla. Dala se s ní do řeči, najely na stejné téma a začala ji více poznávat. Dalo by se říct, že se jí Paola dostala pod kůži. Pravidelně společně zavítaly do místního podniku, kde pokaždé tlachaly nebo si utahovaly z místních ožralů. Jeden večer se jim však vymstil. Salmě padl do oka jeden mladý muž. Vypadl sympaticky - kaštanově hnědé vlasy, zelené oči a široký úsměv, který zdobily dva dolíčky na tvářích. Jistým způsobem z něj vyzařoval šarm, ale Paole se úplně nezdál. Snažila se svou přítelkyni varovat a oznámit jí své obavy, ale ona si nenechala říct. Ještě jí vynadala, že se jí líbí také a snaží se ho získat čistě jen pro sebe. Samozřejmě to nebyla pravda a tak se sebrala a vyrazila do hotelu. Byla po sprše, když se chystala jít si lehnout, když jí někdo zabouchal na dveře pokoje. Otrávená a v županu je otevřela a zhrozila se, když viděla to, co viděla. Byla to Salma, která byla celá od krve. Byla ošklivě potlučená a v pravém mezižebří jí trčela dýka. Samozřejmě se polekala, ihned z hotelového telefonu kontaktovala Mary. Potřebovala vědět, co má dělat a byla to první osoba, které zavolala. Ta ji samozřejmě poradila, aby jí napřed dostala do nemocnice, ale ta byla nějakých 60 kilometrů od hotelu.

Společně se Salmou dorazila na hotelové parkoviště, kde se zkrátka vloupala do jednoho ze zaparkovaných aut. Musela rozbít okénko, aby se dostala dovnitř. Salmu položila na zadní sedadla a pak pomocí drátků nastartovala. Aspoň něco jí v té hlavě zůstalo a následně vyrazily do nemocnice. Jistě, mohla navštívit místního lékaře, ale ten již ve své ordinaci nebyl a hledat ho všude možně... Takhle možnost byla mnohem rychlejší a vlastně tím i zachránila své přítelkyni život.

Tehdy ji vzala s sebou zpátky domů, do států. Nechtěla ji ještě úplně tlačit k Mary. Místo toho jim našla pronájem, kde se zašívaly. Všímala si toho, jak je Salma pořád dost špatná od toho incidentu. Narostl u ní i ten strach, aby kamkoliv šla sama a nedokázala promluvit ani s prodavačem v obchodě. Proto se rozhodla jí nabídnout možnost, že z ní udělá vlastně osobu, která se již nebude muset bát. Dokáže se rychle zahojit a všechno to, co ji trápilo už bude dávno za ní. Salma sice napřed netušila o čem mluví a v první moment se jí i vysmála. Ovšem, když viděla, že to opravdu myslí vážně, musela si dát pár dní na rozmyšlenou. Než nakonec souhlasila a tak ji Paola přeměnila. Udělala z ní Sangresi, tak jako je ona sama a pomohla jí se vším, aby si na tenhle život zvykla. Myslela si, že jí tím pomůže získat jisté sebevědomí, ale kromě toho se jí dostalo i něčeho dalšího. Ta krvelačnost, která se u ní objevila. Sarkasmus a obrovská upřímnost, které se u ní objevily. Dokonce se nebála toho, aby řešila problémy násilím. Kolikrát došlo skoro k usmrcení a Paola ji jen tak tak zastavila. Nezbývalo ji nic jiného, než kontaktovat Mary a přiznat se jí s tím, co provedla.

 

Mary se začala dost věnovat Salmě. Chtěla zjistit, jak reaguje na to, že ji vytvořil jiný Sangresi a její chování. Vlastně by se svým způsobem dalo říct, že Paolu tak nějak vypustila úplně. Bylo jí momentálně jedno, kde se pohybuje nebo co dělá. Měla novou zábavu. Samozřejmě se to Paole nelíbilo, protože tak přicházela o svou skvělou kamarádku, ale nedalo se dělat nic jiného. Ale něco zlé je k něčemu dobré a Paola potkala Evie. Na jednom se shodly téměř okamžitě a to, že by chtěly sjednotit všechny rasy. Vytvořit nějaké útočiště, kde by byl jejich domov a nemusely by se bát a skrývat před zraky ostatních. Proto v roce 1944 - rodina Quintero kontaktoval právě tyhle dvě a nabídla jim výhodnou cenu pozemků v území dnešní Panamy. Úplně nebyl ještě dobrý čas na to tenhle nápad prosazovat a proto počkaly, až skončí válka. Až se lidstvo oklepe z poválečné deprese. Následně o dva roky později Paola s Evie sjednotily zbytky Neobyčejných společně s Mary a předložily jim jejich nápad společně s plány pozemků a plány na výstavbu města. I s tím jedním háčkem, kdy rodina Quintero v tom městě chce žít také a budou tam žít i jejich potomci.

V roce 1948 to všechno začalo. Podílel se každý na stavbě a všechny ty plány a světlá budoucnost se rodila před očima. Paola byla na to všechno pyšná a těšila se, až bude mít svůj nový domov. Ona sama se starala o výstavbu Kasina, které mělo být v jejím vlastnictví. A vlastně usoudila, že jedno jí nestačí. Proto nechala započít stavbu i druhého. Větší tržby, větší možnosti. Všem se bude zkrátka dařit a všichni budou nesmírně spokojeni s tím, že budou konečně někam patřit.

 

El Paraiso vzkvétalo. Překonalo samotné Las Vegas a začínalo překonávat i zbytek světa. Hlavně v technologii a také tím, že se i dost osamostatnilo. Paola byla na tohle všechno nesmírně pyšná a dost často tak sledovala ze své kanceláře v nejvyšším patře Kasina The Cardinal, jak v noci krásně svítí a popíjela u toho lidskou krev z transfúzního sáčku. Dodnes si pamatuje ten den, kdy přijímala personál. Ten nevyměňuje, zůstává pravidelně stejný pokud dotyčný nedojde do důchodu, či některá žena neotěhotní nebo nedojde k vážnému zranění či smrti. Závažný prohřešek proti ní většinou nechá vytrestat. Pamatuje si, když potkala Lawrence. Tehdy to bylo takové ztracené štěně a Paole se zamlouval. Vedla dlouhou debatu o tom, že by ho chtěla odkoupit a nakonec se jí to povedlo. Mladého blonďáka tehdy vzala pod svá vlastní křídla. Vzala ho na post vyhazovače. Samozřejmě, že byl dobrý. Ale ostatní byli mnohem lepší.

Po jedné nehodě, co se Renovi stala, tak by ho kdokoliv hodil do šrotu. Ne, Paola to v úmyslu opravdu neměla. Místo toho mu jako dar, po jeho uzdravení, zařídila úpravu kostí, aby se právě nic takového neopakovalo a on nemusel znovu trpět. Dalo by se říci, že se snaží své zaměstnance hýčkat a starat se o ně jako o svou rodinu.

Také ráda vzpomíná, když do svého Kasina přijala Taylora. Samozřejmě dalo dost zabrat, než se vypiloval tam, kde je dnes. Takových problémů, které on způsoboval a mnohdy měla dokonce nutkání ho opravdu vyhodit. Ale dávala mu další a další šance. Věřila tomu, že se někam vypracuje a vybuduje si v jejím kasinu jisté místo. A ve své práci byl opravdu expert. Dalo by se říct, že se podílí z velké části na velkém peněžním přísunu pro kasino.

 

Jejím kasinům se vedlo opravdu skvěle. Dokonce předčila ta, co se nacházela v Las Vegas a stala se tak jednou obrovskou konkurencí, kterou jen tak nikdo nepřekoná. Svou práci začala brát opravdu vážně. Byla oddaná své pozici jakožto jedna z vůdců Sangresi. Nedělala rozdíli mezi tím, kdo je občan a kdo je její nejbližší. Její loajalita ohledně spojenectví, přátelství či milostné vztahy... To všechno jednoduše odsunula na druhou kolej. Dalo by se říct, že se z ní stal neskutečný workoholik. Trápí jí to? Samozřejmě, že ne. Ale nejvíce ji trápí, že její cesta se Salmou nebo Mary se rozdělila a vlastně se dosti odcizily. To je i jeden z dalších důvodů, proč se rozhodla tak, jak se rozhodla.