Ava je nepěstěný růžový keř, který láká svou krásou a zároveň odrazuje trny. Vychovávaná benevolentní mi rodiči a za pomoci staršího bratra, brzy zjistila, že si na okraji města může dovolit mnohem více, než její vrstevnice z centra a začala toho využívat. Malá dívenka tak vyrostla v poněkud svéhlavou, mladou slečnu, jejíž povaha se po prožitých dobrých i špatných věcech ustálila ve dvou vzájemně se prolínajících polohách.

Té pracovní, ve které je přesně takovou, jakou zrovna potřebuje být - soucitnou i rozhodnou a přímou. A pak samozřejmě tu osobní, která se projevuje když nemusí předstírat, že má vše ve svých rukou a pod kontrolou. Tu, ve které se její kdysi jemné povahové rysy zostřily díky zkušenostem, které nabrala v životě. Například postupem času získala problém s tím, že už nedovede tak snadno nechat zavřenou pusu, když si něco myslí. Svůj názor a sebe - ach ano, sebe, protože nikdo jiný krom bratra jí na světě nezbývá - se naučila velmi dobře a dokonce i důrazně prosazovat. Občas dovede hýřit sarkastickými poznámkami a obecně v tu chvíli nejspíš na první pohled nepůsobí jako někdo, s kým by se všichni kolem chtěli přátelit.  Ava ale není zlá, vlastně snad ani není tolik zahořklá jako by mohla být. Jen se stala poměrně cynickou a místy bolestivě upřímnou. Těm, kteří tenhle její přístup k životu dokáží vydržet se ale odvděčuje silným přátelstvím.
Nikdy také nikomu nezůstává nic dlužná, snad z poctivosti kterou zdědila po otci, snad ze strachu aby jejího dluhu nevyužil ve svůj prospěch. A pokud by vás napadlo se jí ptát na její sny nebo touhy, nejspíš by ztratila svoji výřečnost. Sny? Touhy? K čemu by byly někomu jako je ona? Před lety, kdysi v minulém životě, snad nějaké měla. Dnes už by jí dalo velkou práci si na ně rozpomenout.
Zato nehezkých zlozvyků má více než dost. Třeba ten, že odmítá opilé návštěvníky kliniky, pokud jim nejde o život. Nebo že velkou část svých těžce vydělaných peněz utrácí za parfémy, kosmetiku, oblečení… které vlastně nemá kam nosit, protože společenský život zavrhla po ztrátě rodičů a Lilian.​

Za podivuhodné by snad bylo možné označit to, že stále ještě zcela nerezignovala na život jako takový. Jistě, mívá problém najít radost v maličkostech, na druhou stranu ale nemíní svůj život zcela vzdát. Možná je na něco takového příliš tvrdohlavá. To se ostatně odráží i v tom, že se nezalekla ani nejednoho setkání se smrtí… tou cizí i vlastní.

• Prošla formálním vzděláním v oboru traumatologie a všeobecné medicíny na místní univerzitě, protože ale neměla správnou “sociální příslušnost”, nebyla oficiálně vzdělána v oblasti péče, úprav nebo implantování kybernetických vylepšení těla. Trénink v téhle oblasti získala nelegální praxí.

• S Nicolasem neudržuje prakticky žádný vztah, občas ale sleduje jeho sociální sítě.

• Více než o sebe se bojí o svého bratra - zůstat na světě docela sama by totiž nedokázala.

• Má velmi komplikovaný vztah k jídlu.